Předávejme odkaz našich hrdinů mladým lidem, řekl pravnuk generála Svobody
Památku generála Ludvíka Svobody a jeho rodiny dnes uctili účastníci pietního aktu na kroměřížském hřbitově. Položením věnců a květin ocenili a připomněli si Svobodovo hrdinství při bojích o osvobození Československa od nacistických okupantů i statečné činy jeho rodiny působící v domácím odboji. „Odvaha a charakter generála Svobody a jeho vojáků by pro nás i dnes měly být inspirací a závazkem. Měli bychom si uvědomovat, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí. A že v některých momentech je nutné za ni bojovat tak, jako to činili právě generál Svoboda a jeho muži,“ uvedl starosta Tomáš Opatrný.
Pedagog kroměřížského gymnázia Evžen Petřík, který je členem hned několika organizací, které se zaměřují na vojenskou historii, připomněl, že do boje proti okupantům se v domácím odboji zapojili i další členové Svobodovy rodiny včetně manželky Ireny a dětí Zoe a Miroslava, jenž byl zavražděn v 17 letech v koncentračním táboře. „Rodina Ludvíka Svobody je vzorem pro všechny, pro občanskou společnost, protože bojovali proti zlu nejen v uniformě, ale i jako občané, jako lidé, kteří věděli, na kterou stranu se mají postavit,“ poznamenal Petřík.
Pravnuk Ludvíka Svobody Miroslav Klusák vzpomněl na své dětství. „Má osobní vzpomínka na Kroměříž a na pradědečka Ludvíka Svobodu je neodmyslitelně spjata s mojí babičkou Zoe Klusákovou-Svobodovou, která se taktéž účastnila domácího odboje. Právě babička mě přivedla k tomuto příběhu i k příběhům pradědečkových spolubojovníků. V těchto příbězích jsem našel inspiraci, v jejich odvaze, pracovitosti a jejich ochotě se vydat do nebezpečí. A tato inspirace je mi dodnes oporou a vodítkem v dilematech, se kterými se někdy setkávám. Věřím, že jejich osudy a příběhy mohou být obohacením i pro mladou generaci, které bychom měli jejich odkaz předávat,“ mínil Klusák.
Ludvík Svoboda bojoval v první světové válce v československých legiích. Po ní působil jako kapitán u vojenské posádky v Kroměříži. Za druhé světové války bojoval na východní frontě, kde později převzal velení 1. československého armádního sboru, s nímž se podílel na osvobození Československa. Svoboda se po válce stal ministrem obrany a v roce 1968 byl zvolen prezidentem Československa, kterým byl do roku 1975. Zemřel v roce 1979.
Pietního aktu se zúčastnili i další zástupci radnice, armády, Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské, Svazu válečných veteránů, Společnosti Ludvíka Svobody, Klubu výsadkových veteránů Holešov i hosté ze Slovenska, klub vojáků Nitra – Zobor.
