Město stromů: prosinec - měsíc jedle

| 20.12.2006 |

„Vyrostla štíhlá jedlička, tam mezi modříny, zelená byla celičká od jara do zimy". Slova známé písničky z ještě známější filmové pohádky mnohé o jedli napovídají. Vždy zelený jehličnan patří do rodu Jedle (Abies) zčeledi borovicovitých (Pinaceae) a zahrnuje přes 40 druhů stromů a keřů rostoucích v místném pásmu severní polokoule.

Tento důležitý lesní strom tvoří společně s bukem, borovicí a smrkem často porosty v nadmořských výškách mezi 400 až 900 metry. Vzhledově, vegetačními nároky i pásmem rozšíření je jedle blízká smrku, má ale hlubší kořeny, proto nepodléhá tak často polomům jako smrkové porosty. Oproti smrku má však obrovskou nevýhodu, není tak odolná vůči emisím. Na úrodné půdě sdostatkem vlhkosti a v příznivých podmínkách dorůstá výšky 60 metrů vdokonale kuželovitém tvaru s průměrem kmene přes 1 metr. Jedle je dlouhověká dřevina, může se dožívat až 500 let. U nás je nejrozšířenějším zástupcem tohoto rodu Jedle bělokorá (Abies alba).

Jedlové dřevo je žlutobílé, někdy s odstínem růžovým či do šeda. Využití je pro jeho kvalitu všestranné a obdobné jako u smrkového dřeva. Je mimořádně cenné ve stavebnictví, pro tesařské a řezbářské práce. Nepostradatelné je i při výrobě hudebních nástrojů. Jedlový olej podporuje antibakteriální, antivirovou léčbu, má antiseptický účinek. Doporučuje se při revmatismu, zmírňuje zánětlivé stavy, zvyšuje odolnost organismu, zlepšuje metabolismus a celkový zdravotní stav.

Tento krásný jehličnan sehrál v evropské kultuře a mytologii významnou úlohu. Pro Řeky je jedle, které se dobře daří při pobřeží, spojena s Poseidonem, bohem moří a zemětřesení. Jedlové dřevo se používalo na výrobu vesel a částí lodí, tyto lodě pak mohly počítat nejen s Poseidonovo náklonností, ale i s jeho ochranou. Jedle vytrženy i s kořeny byly zbraněmi Kentaurů – bohů, jež byli z poloviny muži a z poloviny koně. Ve starověkém Řecku byla jedle zasvěcena Artemidě, bohyni Měsíce, přírody a plodnosti, která zároveň vládla i nad porody. Když Adónise zranil divočák, kterého na něj seslal Zeus, proměnila jej bohyně Kybela z lásky v jedli. Pod jedlí se narodil egyptský bůh vegetace Usíre, stejně jako trácko-řecký bůh vegetace, vína a plodnosti Dionýsos. Keltové uctívající přírodní síly, hledající své bohy v přírodních objektech a jevech zasvětili jedli bohyni, buď jako Matce, nebo jako patronce porodu. Kadidlo s jedlí prý přinášelo ženám po porodu požehnání, sílu a obnovu. Pro keltské obřady byla jedle nezbytný pomocník. V ženských rituálech se využívalo zvýše uvedených důvodů jedlové dřevo a jedlové jehličí. Na Orknejích byli po porodu matka i novorozenec očištěni hořící jedlovou pochodní, kterou byl udělán třikrát posvátný kruh kolem jejich postele. Podle starého pohanského zvyku se v době zimního slunovratu rodí pod jedlí dítě – syn v podobě Slunce, který způsobí, že po dlouhém a tmavém zimním období světlo začíná nabývat na síle. Tento fakt měl možná i příčinu v chování jedlových šišek, které se snadno přizpůsobují počasí. Otevírají se, když je hezky a slunečno, a zavírají se, když je zataženo a schyluje se k dešti. Pro nás Čechy, stejně jako pro ostatní Evropany, je jedle strom nejčastěji využívaný jako vánoční stromeček. Jedli ve snu viděti značí stálou radost a štěstí.

Hlavní příčinou ústupu jedle je převažující smrkové hospodářství a její malá odolnost vůči emisní zátěži prostředí. Naštěstí se oba trendy zpomalují a jedle se postupně vrací do svých původních stanovišť. Doufáme jen a věříme tomu, že se s touto dřevinou budeme při svých toulkách naší vlastí setkávat více a častěji.

Nejvyšší světové exempláře jedlí:

Na severozápadě Spojených států Amerických, a to v oblastech Přímořských vrchů a pohoří Sierra Nevady bychom našli největší zástupce této dřeviny. Jedle vznešená (Abies procera) rostoucí v Kolumbijském národním parku dosahuje výšky 85 metrů a s obvodem kmene 860 cm má průměr koruny 14 metrů.

Nejvyšší česká jedle: Nejvyšší český zástupce tohoto rodu je Vopařilova (též zvaná Kadidlova) jedle u Poličky. Tato Jedle bělokorá má výšku 43 metrů, obvod kmene 442 cm, stáří 400 let, 24,44 m3 dřeva, a její kmen obejme šest dětí.

Památné jedle na Kroměřížsku:

Rajnochovice - jedle bělokorá u cesty z Tesáku do Rajnochovic, poblíž Theodorova pramene, stáří cca 180 let, obvod kmene 336 cm, výška 45 m.

Rusava - jedle pod Bukovinou na úpatí svahu u lesní cesty 410 m západně od vrcholu Skalný, stáří min. 100 let, obvod kmene 230 cm, krajinná dominanta.

Sdílejte článek

Tisknout článek