Město stromů: leden - měsíc buku
Buk je vskutku členem královské rodiny, čeledi bukovitých. Je ale také stromem velkých, výjimečných osobností, které se zapsaly do historie svými hrdinskými, tyranskými či uměleckými činy. Stoletý buk, jehož koruna má objem 2700 m3, zpracuje za hodinu 2,2 kilogramu kysličníku uhličitého a odevzdá přitom do ovzduší 1,6 kilogramu kyslíku. Výkonnost tohoto buku pak odpovídá 2700 pěti až desetiletých buků. To je také jeden z hlavních důvodů, proč chránit staré stromy před kácením v případech, kdy to není nezbytně nutné.
Buk je důležitým lesotvorným stromem, a to zejména vyšších nadmořských poloh. Dává přednost dobře provlhčeným půdám, bohatým na živiny, v klimatických polohách s chladnými léty, také ale na půdách písčitých a vápnitých z nížin až do výšky přibližně 1500 m n.m. Je jedním z nejhojnějších listnatých stromů v jižní a střední Evropě. Roste v krajině jako soliterní dominanta i roztroušeně ve smíšeném porostu, nebo - což je pro něj nejtypičtější – tvoří nádherné monokulturní porosty tzv. bučiny. Na rozšíření buku lesního se podílejí různá zvířata, zejména veverky a sojky, která tyto plody na podzim sbírají, ve svých zásobárnách ukrývají a pak na ně případně zapomenou. Mezi zajímavosti buku patří i fakt, že jeho plody (bukvice) klíčí po přikrytí listnatým pokryvem, buky jsou tedy rostliny klíčící pouze ve tmě. Dřevo buku patří z dřev listnáčů k nejznámějším a nejčastěji používaným. Bukové dřevo je středně tvrdé, světle až temně hnědé (u starších stromů narůžovělé) snadno štípatelné. Často se u buku, a to díky silným mrazům či při vniknutí vzduchu do kmene (např. otvorem po ulomené větvi) objevuje většinou nepravidelné, tmavé jádro. Trvanlivostí dřevo sice příliš nevyniká, ale velmi dobře se obrábí, bez problémů moří i přijímá lepidlo. Používá se v kotlářství, truhlářství, na parkety, kuchyňské nářadí a na výrobu jiných drobných předmětů. Představuje důležitou surovinu pro výrobu železničních pražců. Odedávna se používalo k výrobě dřevěného uhlí a k uzení. Byla by škoda nepřipomenout ony známé thonetky, židle z ohýbaného bukového dřeva, které tolik proslavily firmu Thonet. Přesto nic na světě nepřekoná výhřevnost tvrdého bukového dřeva. Uvádí se, že 14 m3 bukového dřeva má stejnou výhřevnost jako 16 m3 dubového dřeva. Možná i právě proto člověk buky nikdy moc nešetřil. Celé bukové lesy padly pro rozvoj skláren a vysokých pecí.
V Anglii je buk dodnes nazýván matkou lesa. Jeho hladká, olověně šedá kůra jakoby sváděla k popsání jako čistý list papíru. Však také slovanské a germánské jazyky odvodily název buku z odvozeniny slova písmeno (bukva, Buchstabe). Podobně jako dříve Druidové i germánské kněžny údajně věštily z run, vyrytých na bukové hůlky. Říká se, že do buku neuhodí ani blesk, jeho kořeny vedou povrchovou vrstvou půdy, a proto blesky nepřitahuje. Možná i tato jeho vlastnost přispěla k tomu, že byl považován za strom poskytující ochranu v nejistých časech. Slovo Fagus je staré latinské jméno pro buk, někdy odvozované z řeckého phago – tj. jím podle jeho jedlých plodů. Bukvice byly vynikající potravou pro vepře, které Keltové chovali. Plody buku obsahují 40% tuku, z jednoho kilogramu bukvic je možno získat půl litru dobrého stolního oleje.
Jeden z našich nejkrásnějších stromů má mimo jiné i své léčivé účinky. Čaj z bukové kůry působí proti horečce, odvar z listu byl považován za účinný proti svědivým vyrážkám a omrzlinám. Odvar z bukových listů se dříve používal i k léčbě ječného zrna. Alergeny buku nás ohrožují v dubnu a květnu.
Ve snu viděti zdravý buk věští pevné zdraví, sen o pokáceném buku je příslibem bohatství.
Památné buky na Kroměřížsku:
Holešov - buk v zámeckém parku nedaleko zámecké budovy, stáří cca 200-250 let, obvod kmene 590 cm, výška 22 m - prvenství v české republice.
Střílky- buk v zámeckém parku, stáří cca 200 let, obvod kmene 545 cm, výška 23 m.