Město stromů: červen - měsíc tisu

Taxus – tis

Jehličnatý strom patřící do čeledi tisovitých, která je oddělována od pravých jehličnanů, protože nenosí semena v šiškách, nýbrž v dužnatých míšcích – arilech. Tisy představují vyšší vývojový stupeň přechodu mezi nahosemennými a krytosemennými rostlinami. Náleží k nejživotnějším a nejdéle žijícím dřevinám vůbec. Celkem existuje asi osm druhů, které jsou rozšířené v Africe, jihozápadní Asii a Evropě.

Ve volné přírodě roste jen vzácně jako podrost listnatých lesů, zvláště na vápencových půdách, v údolích a na strmých stráních. Planě rostoucí tis je ohrožený druh a je proto zákonem chráněnou dřevinou. Ve všech svých částech kromě dužniny plodů jsou jedovaté.

Kmen je poměrně silný a má výrazně načervenalou, nebo červenavě hnědou odlupující se borku. Rostliny množené ze semene vytvářejí kmen popřípadě několik kmínků. Rostliny množené z řízků kmen nevytvářejí, rostou keřovitě. Tisy rostou velmi pomalu a ve 30 letech jsou přibližně 3 – 5 m vysoké. U všech tisů jsou dobře patrné základní větve.

Jehlice jsou ploché, čárkovité s jemnou pichlavou špičkou. Na vzpřímených větvích spirálovitě postavené a na postranních větvích dvouřadě rozčísnuté. Délka jehlic je 10- 30 mm. Zbarvení je převážně temné až načernalé existují však i světle zelené až žluté odstíny, které jsou pro svou „veselost" velmi oblíbené. Jehlice opadají po 5 – 10 letech.

Tisy jsou dvoudomé rostliny. Samčí jedinci kvetou poprvé asi v desátém roce, samičí o 10 let později. Doba květu je březen až duben. Plod je zpočátku zelený, koncem léta nejčastěji krvavě červený míšek. Dužnina plodu je jedinou nejedovatou částí rostliny. Chorobami a škůdci téměř netrpí. Množí se výsevem semene, nebo častěji řízkováním v srpnu – listopadu.

U nás je nejčastěji používaný druh tis červený Taxus baccata. Ze sadovnického hlediska patří k velmi významným, stálezeleným dřevinám. Jsou cenné tím, že rostou ve stínu i polostínu a jsou velmi přizpůsobivé. Ze všech jehličnanů se mohou nejvíce řezat a tvarovat. Používají se na živé ploty, stěny, různé barokní tvary a figury. Patří k nejtemnějším dřevinám vůbec a uplatňují se jako kontrastní pozadí za jiné světle zbarvené dřeviny, nebo jasně kvetoucí květiny. Zakrslé typy jsou vhodné pro skalky, k osazování nádob i střešních zahrad.

Jsou téměř nepostradatelné v pravidelně řešených historických parcích. Nejznáměji například stříhané stěny v Lednici na Moravě. Ve středověku se vysazovaly v blízkosti pevností a hradů. Z tvrdého dřeva se vyráběly luky.

V Kroměříži jsou tisy často zastoupeny v sídlištních i parkových výsadbách. K památným stromům na Kroměřížsku patří tis červený v zámeckém parku v Bystřici pod Hostýnem, jehož výška kmene dosahuje 12,5 m a věk cca 200 let. V Koryčanech v parku u vchodu do zámku roste desetikmenný tis, vysoký 11 m ve stáří cca 250 let. V Podzámecké zahradě se setkáme s tisem s obvodem kmene 294 cm, vysokým 9 m a starým 150 let.