Prof. PhDr. Oldřich Králík, DrSc.
Oldřich Králík byl českým literárním historikem, textologem, kritikem, editorem a pedagogem. Jako literární historik se věnoval českému písemnictví od 10. do 20. století. Zpočátku se ve svém bádání zaměřil na literaturu 19. století, zejména pak na Otokara Březinu, Petra Bezruče a Karla Hynka Máchu. Dalším významným okruhem jeho badatelské činnosti byla nejstarší česká literatura. Jeho význam lze podtrhnout také tím, že je nositelem Ceny města Olomouce v oblasti literární činnost – in memoriam, oceněn byl v roce 2008.
Narodil se v 9. června 1907 Kroměříži, zde také vystudoval Arcibiskupské gymnázium. Již při studiích na gymnáziu projevoval zájem o literaturu a přispíval do školního časopisu. Poté absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor bohemistika a klasická filologie (PhDr., 1931). V roce 1946 se habilitoval a byl jmenován docentem filozofické i pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, na které pomáhal budovat obor bohemistiky. Roku 1958 dosáhl vědecké hodnosti doktora filologických věd (DrSc.), v roce 1966 byl jmenován univerzitním profesorem.
Jeho hypotézy byly často novátorské a na svou dobu až kontroverzní, a tak se často stávalo, že se pouštěl do velmi ostrých debat se svými spolupracovníky. Impulsem k nim byla Králíkova snaha očistit obraz českého písemnictví od všech pozdějších nánosů a omylů a dospět k přesným, původním zněním literárních textů. Celý jeho pracovní život provázelo pevné přesvědčení, že literární věda a jazykověda jsou obory svázané nejen svou historií, ale i celým svým vnitřním smyslem a konečným cílem, neboli, jak říkal, že jsou na téže lodi. Svou oddanost české literatuře však nedokazoval jen na poli teoretickém, ale například také tím, že se podílel na vzniku Památníku Petra Bezruče v Opavě.
Prof. Králík zemřel 20. srpna 1975 při každoroční soukromé pěší pouti z Olomouce na Svatý Kopeček. Jeho úmrtí velmi zasáhlo celou českou literární obec, jak dokládá i poslední rozloučení s profesorem v časopise Naše řeč: „Českou filologii postihla další ztráta — z jejích ‚polí orných a válečných' odešel významný vědec, polemik, člověk výrazné lidské i vědecké individuality…“